ANALÝZA. Donedávna hvězdné hnutí Starostů a nezávislých se po aférách hroutí v přímém přenosu. Pokud se zcela nezbaví zakládajících členů, může politicky zahynout.

Od voleb vyplouvá na politiky STAN jedna aféra za druhou, což vyvrcholilo v červnu korupční kauzou Dozimetr a odchodem zakladatele STAN Petra Gazdíka z postu ministra školství.

Pro Starosty jde o zásadní problém. Dosud stavěli na étosu transparentních bojovníků za lepší politickou kulturu, poškodili si glanc a image politických skautů, kteří po éře vládnutí Andreje Babiše a jeho střetech zájmů nastaví průhlednější a přehlednější prostředí.

Podle politologů bude záležet na tom, zda se hnutí podaří odstřihnout od svých zakladatelů, na kterých ulpěly stíny pochybností – zejména od Stanislava Polčáka, Petra Gazdíka a celkově zlínských kořenů STAN.

Pokud se chce hnutí obecně očistit, musí se svých problémových funkcionářů zcela zbavit a srazit jejich vliv na minimum.

Byl konec léta 2008 a 34letý Petr Gazdík poprvé ochutnal velkou politiku. S tehdejším pražským primátorem Pavlem Bémem si na týden prohodili místa a jakožto starosta tisícihlavé obce Suché Lozi na Zlínsku si vyzkoušel funkci primátora hlavního města.

„V pátek už jsem toho měl hodně, to vypětí bylo obrovské. Ale získal jsem díky tomu úžasný přehled o tom, co se v hlavním městě děje,“ popisoval vyjukaný sucholozský starosta Gazdík své zážitky z vedení metropole.

Možná právě již po této stáži u Béma a zejména pak po krajských volbách se Gazdíkovi a jeho spolupracovníkům začal rodit v hlavě neotřelý plán, jak využít zkušeností a popularity tuzemských starostů a prosadit se na vyšší úrovni.

Povedlo se. O třináct let později již ostřílený politik Gazdík míří jako vlivný muž a jeden z otců zakladatelů Starostů a nezávislých (STAN) do vlády Petra Fialy. Jeho hnutí se ve sněmovních volbách v roce 2021 stává jedním z fenoménů voleb, předseda Vít Rakušan získává nejvíc preferenčních hlasů, hnutí má třetí nejsilnější poslanecký klub a ve vládě obsazuje čtyři křesla. Zrodila se hvězda české politické scény.

Jenže. Jak rychle se rozsvítila, podobně svižně pohasíná. Od voleb vyplouvá na politiky STAN jedna aféra za druhou, což vyvrcholilo v červnu korupční kauzou Dozimetr, uvězněním čelného funkcionáře a odchodem Gazdíka z vlády.

Základní otázka zní: jak je to možné? Proč se hnutí, které mělo našlápnuto k tomu, stát se dominantním hráčem politické scény, pár měsíců po vstupu do vlády otřásá ve svých základech? Dostane se STAN z krize?

Krajské volby v roce 2008 vstoupily do historie české polistopadové politiky jako oranžové tsunami ČSSD, která pod taktovkou Jiřího Paroubka ovládla vedení krajů napříč republikou. Méně známý je už fakt, že právě tyto regionální volby se staly základem pro vznik hnutí STAN.

Starostové a nezávislí kandidovali v krajských volbách 2008 v pěti regionech, ve třech uspěli: ve Zlínském, Libereckém a Středočeském kraji.

„Po úspěšných krajských volbách jsme se rozhodli vytvořit jednotné hnutí a přizvat ke spolupráci starosty, komunální politiky, ale i všechny občany,“ oznámil v lednu 2009 lídr zlínských Starostů Gazdík, který se o pár týdnů později stal prvním předsedou STAN.

Právě v tomto období se narýsovala nosná osa hnutí opírající se o zlínský, středočeský a liberecký region, což je stav, který trvá dodnes. Zlínskou větev od začátku reprezentovali hlavně poslanec Gazdík a europoslanec Stanislav Polčák; strůjcem úspěchů ve středních Čechách se stal zesnulý starosta Dolních Břežan Věslav Michalik, ruku k dílu přidala i současná místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Věra Kovářová a o pár let později se prosadil i současný šéf hnutí Vít Rakušan; Liberec reprezentuje hejtman Martin Půta či Jan Farský pobývající nyní na stáži v USA.

Tito klíčoví aktéři ovládají hnutí od samého zrodu. Nahrává jim i užší členská základna, která podle tiskové mluvčí STAN Sáry Beránkové čítá k letošnímu prvnímu červenci 2218 členů. V menším počtu lidí dominantní funkcionáři o to snáz prosadí své zájmy.

Když se pak u několika důležitých funkcionářů STAN (Michalik, Polčák, Farský, Hlubuček, Gazdík, sponzoring STAN) začaly v posledním půlroce hromadit nejasnosti a průšvihy, kulhat začalo celé hnutí.

„Vždy jsem si to hodnotil tak – a čas mi dal za pravdu –, že STAN je two–men show Petra Gazdíka a Stanislava Polčáka. Dostali dobrý nápad spojit nezávislá sdružení starostů. Jejich iniciativa začala ve Zlínském kraji. Tam byla spousta šikovných lokálních politiků a političek, jejichž politický level však končil na komunální úrovni,“ vzpomíná v na zárodky hnutí jejich první ministr Jiří Besser, který šéfoval kultuře ve vládě Petra Nečase.

Z hlediska financování hnutí sehrávaly klíčovou roli zlínská a středočeská organizace STAN, což se v posledním půlroce stalo kamenem úrazu. Loni na podzim se vyrojily pochybnosti nad majetkem místopředsedy hnutí Michalika, který se kvůli tomu vzdal kandidatury do vlády. Šedou eminencí zlínských funkcionářů byl podnikatel Petr Redl a posléze jeho syn Michal Redl, jehož kauza Dozimetr v červnu trefila STAN do přídi.

„Lidé, kteří za úspěchem STAN stáli, nebyli připraveni změnit svou roli z jakýchsi v uvozovkách odborářských zástupců obcí do role vrcholných politiků. Navíc s sebou přinesli zkušenosti s ne úplně čistými, neříkám nelegálními, praktikami z místní úrovně do vysokých politických pater. Čeho si nikdo nevšímal na lokální úrovni, najednou na celostátní úrovni získalo pozornost třeba vás novinářů,“ míní sociolog Jan Herzmann.

Vedle politických komplikací teď STAN hrozí i sponzorsky dietnější období. Po smrti Michalika, uvěznění Redla a Polčákově přerušeném členství se hnutí může dostat do problému, který zatím nepoznalo – shánění finančních prostředků, za což byli zodpovědní zejména lídři ze Zlína a středních Čech.

Hnutí STAN vzniklo jako konglomerát regionálních sdružení starostů napříč republikou. Z hlediska politologického jde o neobyčejný politický projekt. V předsednictvu STAN například působí hejtman Martin Půta, který je zároveň předsedou jiného (byť spřízněného) politického hnutí – Starostů pro Liberecký kraj.

„Je to anomálie. Je však třeba říct, že v současnosti dochází k rozpadům politických stran a stranických systémů. Strany dnes spíše připomínají hnutí a širší platformy. ODS, KDU–ČSL a TOP 09 vytvořily platformu, za kterou kandidovaly a v dalších volbách kandidovat budou. Jde o obecnější snahu se rozkročit, podobné to je i v případě hnutí STAN,“ míní politolog z katedry politologie a evropských studií na Univerzitě Palackého Pavel Šaradín.

Klíčovým programovým pojítkem Starostů se při jejich vzniku stala myšlenka posílit obce a města v postavení vůči státu a změna rozpočtového určení daní (RUD). Co naopak absentovalo a stále chybí, je jasné ideologické vymezení. Čímž se STAN odlišuje od vyprofilovaných tradičních stran typu ODS, ČSSD či KDU–ČSL.

„Na začátku byla velice dobrá myšlenka, i marketingově. A sice že namísto ideologie se pojítkem stane proces a nástroj. Tím se stala správa obcí. V tom vidím největší rozdíl mezi politickými stranami a hnutím STAN, který nevznikl na ideových prioritách a lidových tématech. Rovnou uchopili nástroj ovládání měst a obcí,“ popisuje Šaradín. „Hnutí STAN je roztříštěné, nemá ideovou linku. Má politiky zleva doprava, názorově se velmi liší. Je to od začátku budované jako pragmatická struktura,“ dodává sociolog Herzmann.

Podle něho se Starostové lobbováním za města a obce dostali do paradoxní situace. „Vím, že přirovnání obecně kulhají na obě nohy, ale přirovnal bych situaci STAN k odborům. Odbory hájí určitý typ zájmů určité části veřejnosti. S vládou mají zvenčí vyjednávat, k vládě mají být externalitou. Podobně jako třeba Svaz měst a obcí. V případě STAN vznikl alternativní ochránce obcí a měst, který se dostal do vlády, dovnitř. Z obecně politologického hlediska mi to přijde jako nesprávný postup vzhledem k našemu politickému systému,“ popisuje Herzmann.

Změnu rozpočtového určení daní se povedlo prosadit v roce 2011, kdy byli Starostové spolu s TOP 09 ve vládě Petra Nečase. Podle tehdejšího ministra Jiřího Bessera, který byl členem vlády za STAN, se vztah hnutí s TOP 09 v dané době narušil. „Starostové tlačili na změnu RUD, což se jim ve vládě podařilo prosadit v roce 2011. Od té chvíle STAN přestal respektovat TOP 09, postupně Starostové směřovali k rozvázání spolupráce s TOP 09. Považoval jsem to za zradu, nesnáším takové chování. Ve vedení STAN jsem řekl, že nesouhlasím s takovým postupem,“ uvedl Besser v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Starostové po rozchodu s TOP 09 v roce 2016 kandidovali samostatně do Poslanecké sněmovny v roce 2017, kam se těsně dostali a získali šest mandátů. Loni kandidovali v koalici s Piráty, které v krajích drtivě přeskákali a získali rekordních 33 míst. Namísto stabilizace a dalšího růstu však hnutím cloumá série kauz, ze kterých se STAN bude chtít oklepat na blížícím se volebním sněmu v druhé polovině července.

Pro Starosty jde o zásadní problém. Dosud stavěli na étosu transparentních bojovníků za lepší politickou kulturu, poškodili si glanc a image politických skautů, kteří po éře vládnutí Andreje Babiše a jeho střetech zájmů nastaví průhlednější a přehlednější prostředí.

Podle politologa Šaradína bude záležet na tom, zda se hnutí podaří odstřihnout od svých zakladatelů, na kterých ulpěly stíny pochybností – na mysli má zejména Polčáka a Gazdíka a celkově zlínské kořeny STAN.

„První úspěchy jdou za těmito dvěma lídry. Zatím netušíme, zda o kauze Dozimetr víme již všechno, nebo se ještě něco stane. Otcové zakladatelé jsou vždy vlivnými a klíčovými představiteli, kteří ten subjekt drží. Pokud se teď STAN s nimi rozejde, bude to jiné hnutí. Zlínskou větev vystřídá jiná větev, možná středočeská. Pokud se ale chce strana nebo hnutí obecně očistit, musí se svých problémových funkcionářů zcela zbavit a srazit jejich vliv na minimum,“ uvedl Šaradín z olomoucké katedry politologie.

Sociolog Herzmann je přesvědčený, že jednou z mála šancí pro STAN je široká a hluboká personální obměna. „Hnutí STAN potřebuje ukázat hodně nových tváří a udělat vnitřní obměnu. V tomto případě jsem nejistý. Zatím mám pocit, že kdo neměl úplně velký průšvih, ve vedení zřejmě zůstane. Nejsem si jistý, zda volič toto bude považovat za dostatečnou reflexi,“ uvedl Herzmann.

Ani tato obměna nebude snadným procesem. To, že jsou komunální a regionální politici úspěšní a oblíbení v místě, automaticky neznamená, že se z nich stanou kvalitní poslanci či senátoři. Naopak, úspěšný starosta se může stát průměrným i podprůměrným poslancem či senátorem, neboť povaha práce na centrální úrovni je zcela odlišná od té v terénu, kde mají politici daleko blíže ke svým voličům.

Samotný Petr Gazdík přiznává, že STAN musí projít generační obměnou. Stojí si ale za tím, že hnutí má kde brát a není v důsledku kauz svých čelných lídrů rozebrané na šroubky.

„Nemůžu souhlasit s tím, že se celé hnutí rozkymácelo problémy několika jedinců. Naopak, teď je nejlépe vidět, jak solidní základ hnutí má v regionech – strana, která prošla takhle vážným problémem, zažívá naopak v současné době úplně neuvěřitelné vzepětí zájmu členů o účast ve vedení, nepřestávají nám chodit přihlášky, probíhají krajské sněmy, kde rozhodně nevládne skepse a poraženecká nálada. Ale ano, k určité generační obměně ve STAN téměř jistě dojde, a podle mě je to v určitou chvíli prostě přirozené,“ dodal Gazdík pro Seznam Zprávy.